Karetní hra o dronech jako terapie.
Váleční veteráni se ve Lvově vrací zpět do civilu. Pomáhají jim vlastní start-upy
Lvov | Ema Polívková | 6. července 2026
Restaurace, obchod s oblečením, studio s deskovými hrami a další podniky. Ukrajinští váleční veteráni a rodiny padlých vojáků se pomocí lvovských veteránských projektů vracejí zpět do civilního života a zakládají vlastní firmy. Přesto návrat popisují jako psychicky velmi náročný. „Po návratu to není jen o adaptaci, ale o něčem jako znovuzrození,“ popisuje pro iROZHLAS.cz válečný veterán Andrij Mochurad.
Ukrajina se kvůli válce, která trvá už více než čtyři roky, potýká s problematikou, jak zapojit zraněné válečné veterány a jejich rodiny zpět do civilního života. Mnoho z nich bojuje s posttraumatickou stresovou poruchou, fyzickými zraněními a cítí se osaměle.
Lvovská městská rada se proto rozhodla oslovit různé místní i zahraniční neziskové a humanitární organizace, aby se zapojily do tzv. veteránského projektu na území města. Jednou z organizací byl i Člověk v tísni. V rámci projektu mohli žádat váleční veteráni a rodiny padlých či nezvěstných vojáků o grant k založení vlastního byznysu, který jim umožní návrat zpět do civilního života.
„Jednalo se o projekt složený z několika složek. Prvně museli účastníci před podáním žádosti o grant absolvovat desetidenní školení, a to v plném rozsahu v oblasti podnikatelské gramotnosti a marketingu. Poté byli pozváni externí odborníci a lektoři, a následně se mohli účastníci přihlásit do soutěže o granty. Start-upy mohly získat grant ve výši až 300 tisíc hřiven (143 tisíc korun),“ popisuje pro iROZHLAS.cz Taťjana ze lvovské pobočky Člověka v tísni.
Lvovská radnice se snaží veteránské podniky dále podporovat a na svých webových stránkách vytvořila interaktivní mapu těchto míst, aby je lidé mohli jednoduše najít. Redakci se podařilo navštívit tři z nich – studio deskových her válečného veterána Andrije, asijskou restauraci manželů Valentina a Natalji a obchod s oblečením, který provozuje Irina, manželka padlého vojáka.
Andrijova cesta z fronty
Andrij Mochurad sloužil v armádě už během první rusko-ukrajinské války na Donbase v roce 2014. Pak se na pár let vrátil zpět do civilu ke svému povolání projektového manažera v IT firmě a po vypuknutí plnohodnotné invaze v roce 2022 se znovu přihlásil do armády. „V tu chvíli to pro mě nebyla žádná otázka. Moje řešení bylo tam jít, nečekal jsem na to, až mě někdo povolá, byl jsem dobrovolník,“ popisuje pro iROZHLAS.cz ve svém studiu ve Lvově.
Zhruba před rokem se ale z fronty musel vrátit. „Mám teď něco jako třetí nohu,“ ukazuje sarkasticky na hůl, kterou musí používat po válečném zranění dolní končetiny. Na svoje zranění si ale nestěžuje, říká, že hodně jeho kamarádů skončilo v horším stavu.
Andrij se po návratu přesunul do rodného Lvova, kde se snaží vrátit do civilního života. S kamarády z fronty si pronajímají byty ve velkém domě. Jeho známí provozují v prvních dvou patrech terapeutické ordinace, on sám si z několika místností udělal dílnu a kancelář pro své studio Igrolad, které vyrábí, navrhuje a prodává deskové hry. Většina z nich se zaměřuje na Ukrajinu – ukrajinskou historii i válečné trauma.
Andrij ukazuje svou hru o dronistech | Foto: Ema Polívková | Zdroj: iROZHLAS.cz
„Toto je například první hra na světě o dronech. Hra o válce není jen hrou, ale nástrojem, protože ji lze použít pro teambuilding,“ říká Andrij o karetní hře před sebou a vytahuje herní komponenty jako karty s obrázky dronů, vojáků a dalších lidí a žeton pro začínajícího hráče vypadající jako hrnek kávy. „Protože když jste na frontové linii, tak pijete spoustu kafe. Moje hra je vlastně moje frontová zkušenost a válečné vzpomínky.“
Jednotlivé postavy na kartách mají i charakterové vlastnosti konkrétních lidí z Andrijova týmu. Nikdo ale není přímo zobrazen na ilustraci kvůli bezpečnosti. „Nemůžu nakreslit obličeje lidí, kteří jsou dnes vojáky, není to pro ně bezpečné.“
„Některé postavy jsou piloti, inženýři, dronoví operátoři, technici… Hlavní myšlenka hry je, že by hráči měli na základě setu karet postav kupovat drony a vytvořit fungující model zabíjení nepřátel, které představuje především ruská technika,“ popisuje Andrij s tím, že karty ruské techniky kopírují to, co je vidět z dronové kamery na frontě.
Všechny obrázky a popisky na kartách jsou velice detailní a podle Andrije funguje hra i ke vzdělávacím účelům Ukrajinců o válce. Dodává ale, že k ilustracím používal jen veřejně známé ukrajinské zbraně, aby neprozrazoval vojenská tajemství.
Hrou proti PTSD
Vzdělávání ale není jediný zásadní dopad Andrijovy hry – pomáhá i válečným veteránům mluvit o traumatických zkušenostech. „Když se někdo vrátí z fronty, potřebuje mluvit o své zkušenosti a zážitcích z války. Dělal jsem to především jako psychologický nástroj, až v poslední řadě jako hru pro zábavu.“
Andrij s nápadem na hru přišel už během svého pobytu na frontě. „Když jste na frontě a střílí na vás nepřátelské dělostřelectvo a vy jen ležíte na zemi, tak se snažíte nemyslet na situaci, která se teď děje. A během té doby jsem si udělal spoustu poznámek ke hře,“ vypráví.
Podle něj je návrat vojáků do civilního života psychicky velmi náročný. „Každý, kdo se vrátí z fronty, tak potřebuje psychologickou pomoc. Potřebujeme velké množství nástrojů, přístupů a metodik, abychom pracovali s tolika lidmi. Už teď potřebujeme třikrát více psychologů, než Ukrajina nyní má, a další pacienti přibydou s demobilizací,“ vysvětluje.
Andrij je nyní v civilu rok. Jak těžký byl návrat? „Myslím, že jsem ještě neskončil. Pořád se vracím, není to jednoduchý proces. V komunitě kluků z vojny vtipkujeme, že vlastně není možné se odtamtud vrátit zpátky.“
Ve Lvově se právě skrz deskové hry snaží pomáhat lidem, vidí v tom smysl poté, co se kvůli zranění už nemůže vrátit do boje. Myslí si totiž, že civilisté nemohou válečné veterány plně pochopit, protože tou zkušeností neprošli, i proto hraje s veterány karetní hry a u toho mluví o válce.
„Jen hrajeme, pijeme pivo, je to normální, cítíme se, že nejsme sami. Podle statistik má každý druhý veterán problémy s rodinou, manželkami a dětmi, a vychází to z toho, že potřebují někoho, kdo jim rozumí. Po návratu to není jen o adaptaci, ale o něčem jako znovuzrození,“ říká.
Valentin a Natalja
Složitý návrat po zranění z fronty popisuje i Valentin Marusevič a jeho žena Natalja. Až do roku 2022 strávil Valentin skoro celý svůj život v rodném Charkově, kde pracoval ve stavebnictví. Po vypuknutí plnohodnotné invaze se přihlásil do armády.
„Sloužil jsem dva roky a v roce 2024 jsem utrpěl těžké zranění. Byli jsme na misi, kamarád zahynul, byl jsem vedle něj a výbuch mě odhodil, takže jsem měl víceméně štěstí. Rok jsem poté strávil v nemocnici – celá moje levá strana je na kovových protézách, dodnes chodím o berlích,“ popisuje pro web iROZHLAS.cz uvnitř své asijské restaurace ve Lvově, kterou si společně s manželkou otevřeli po jeho návratu z nemocnice.
